<IMG SRC="nonflash.gif" width=718 height=172 BORDER=0>
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autorka: JITA Splítková

 

I.

Krmit na břehu labutě

Krmit na břehu labutě
a smutek házet
do skotačící vody
houska -
- zástupný symbol obětiny
a ušlechtilý pták se krmí
jak obyčejná husa

Kroužení

Mrtvá labuť
Nikde krev
Jen peří
Na asfaltu

Na vlnách stříbro
Otevřu oči
Stříbro se rozlévá
Vpíjím obrazy

Zavírám oči
Kolem mě
Labuť krouží
Ve tmě


Zloděj včel

Uzmul:
Med, propolis, máteří kašičku, vosk
a na konec
sebral i žihadlo,
vše si vzal,
oslněn lupem,
opomněl včelí zákonitost
- vlastní smrt po vbodnutí
Když chtěl i jed zpeněžit
neodkladně
vyvolal své umírání.

 

Optimistická

Zoufalství igelitových pytlíků
a buřtů na tácku
zoufalství porcelánu se zažranou špínou
a otlučeného hrnečku
Zoufalství ze sebe a lítost nad sebou
Nemusíš zvát si pro plačku
mám pro tě radu
kup si houpačku
Z houpačky svět
je proměnlivý
Nic nemá pevné obrysy
Z houpačky svět
je bezstarostný
Na jejím laně
se málokdo oběsí


Psaní

Poštovní holub trpí amnézií
Narazil na zeď, když ti nesl psaní?

Poštovní doručovatelka, krčí rameny
Ne, neví nic, že by pošta měla i své holuby

Někdo si udělal špatnou legraci
Proč psal si o odpověď, když sám ji nevrací?

Poštovní holub, třeba jednou vzpomene si.
Myšlenka na tebe - psaní bez adresy.


II.

Zmýlená


Kdyby se Einstein a ostatní fyzici zmýlili
a čas byl trojjediný
bylo, bude a je teď

na světle z lucerny
prolítnout kolem Slunce
propojit jsoucna v jednom čase

jak tok fotonů vrátit se
na lesní cestu k zřícenému hradu
potkat svou mámu

říci všem, co se nestihlo
sednout si s tebou za stůl
povečeřet, umýt pak společně nádobí…

Ne, nevěřím cestám v čase
A nevěřím v anděly
A bůh je v každém z nás,

ale přeci jen,
kdyby se Einstein mýlil
a šel vrátit čas…

Loučení

Čekáš až ti milostivě zavolá
Nebe je modré všude stejně
A cit je jen tvoje představa
Loučíš se vypovídáním do sluchátka
Flageluješ se, ale koho to zajímá?
Všechna plyšová zvířátka z dětství
prochází jinýma rukama
nebo jsou na smetišti
Proč se ti ještě o nich zdá?

Kup si nebo se nech koupit
Jen nečekej, že zavolá
Točité schodiště ošoupávají jiné bačkory
Nechoď kolem
V tom domě nečeká
Cizí lidi vyhodili k popelnicím tvého dřevěného koníka
Nezvedej sluchátko a nechtěj nikam volat
Na druhém konci zaskřehotá noční můra

Ulici přechází těhotná a vedle ní cupitá prase na provázku
S někým si tiše povídá
Jde to koupit si lásku?
Procházíš telefonní seznam, říkáš si: koho se zeptám?
Stránky jsou začerněné
Nejlepší opatření proti podlehnutí vyvolávat
Rozluč se se svojí hýčkanou vinou
Rozežeň havrany z drátů
A vyhoď telefonní seznam

Nezavolá ti ani jeden: "Já tady čekám."

 

Návrat

Hladinka v tvé sklence ubývá
jak noc, po kterou se opíjíš
červené víno přechází na oblohu
upadáš do fantaskního snu

Z vany ti vyrůstají puškvorce
rozlézají se z výlevky
s žabincem zaplňují vodu,
ve které si drhneš kůži
voda je plná zeleného slizu

Jsi v koupelně s trojicí van
Plné zahnívající vody
Není kde se opláchnout
Kůže ti smrdí po bahně
A dveřmi vcházejí cizí lidé

Necítíš stud, konverzuješ s nimi
Přitom se utíráš do ručníku
v bavlně zanecháváš zelené šmouhy
Vyjdeš nahý, rovnou k velikánskému nóbl prostřenému stolu
Jen jídlo nikde

Lomcuješ skříní, kterou neznáš
Urval jsi klíč a padáš dolů
Na koberec, plný hraček
Jsi ve svém prvním pokojíčku
Dětským hlasem říkáš: "Mami, já přišel domů"

 

Psí hřbitov

Na obloze se začínají houfovat balóny
nebe je plné roztodivných tvarů
a řvoucích sytých barev
stoupají a u Slunce se rozprsknou

Kaluže v jamkách dlažebních kostek
slizce venku, uvnitř…
Smrt si nebarví jen listí
Na psím hřbitově je tolik lásky!

Mrtvé skrz naskrz směje se realitě
Jaro je život
Podzim je smrt
Kdo tohle může říct?

Nádraží nejsou jen příjezdy.
Tančíš, zpíváš
čí hlava skončí na tácu?
Jen na psím hřbitově zažiješ nehraný smutek.

Venku dušičkový podzim
doma alba plná rozesmátých fotek
a na zemi s hematomem v hlavě leží vyhlášený opilec
Psí hřbitov s kýčovitými pomníčky je za rohem

kamarádi ho odnesou jako vždy s posměšky domů
netuší a on - střízlivý v peřinách nic nevnímá
nálepka určila osud
Jen na psím hřbitově je tolik opravdové lásky



Nepatřičná

Po druhé máčíš v hrnku pytlík čaje
obarvíš vodu a
vtiskneš ji odpornou chuť

překračuješ bludný kořen
a propadáš se
do časoprostoru

barevné kruhy rotují
po stropech i stěnách
jediná židle má rozvrzané nohy

a pohovka je zaházená
špinavými šaty
plíseň na zbytcích jídla

z kanálu juká potkan
a do telefon řve tvá matka
bílý páv roztáhl krajkový vějíř
nepatřičná krása mezi tím vším.

 

III:

 

smutekma2.jpg (13628 bytes)Noční                              

Chodím nocí Prahou
a čekám na zázrak
Potkat magistra Kellyho...

Hledám ho ve tmě
U mých nohou pes a stín
V křoví milenecký pár
Na chodníku opiový spáč
Z hospody vyřvává opilec
A na schodech kostela bezdomovec píše básně.
            
Míjím opilce,
milence,
poběhlice,
 bezdomovce,
zfetěnce…
         a zázrak nikde

Sbohem magistře Kelly,
tebe už nepotkám.      

 

 


Já vím

Usmíváš se Leonardo z tváře Moni Lisy
Nebo je to výsměch?
úšklebek?
Tvé ženské alter ego zírá
dnes za neprůstřelným sklem
na dychtivce krásy a snoby
Žila anebo je to žena v tobě
Pošetilý stařec zachytil své přání?
Proč jinak bys na ni tak lpěl?
Jsi to ty mistře!?
Usmíváš se
Jen koutky úst
Jsi šibal
Před skleněnou hrází se šine dav
Chvilková audience s tebou
nevyslovené okouzluje



Ukázky článků publikovaných v letech 2003 až 2004 (v tištěných i Internetových periodikách)

Vědecko-populární články

Společenská tématika

Fejetony

Politické komentáře (z let 2000-2004 psané pro Inoviny Neviditelný pes )

 

Další literární tvorba

Povídky

Romány a knihy

Básně

 

 

 

      literární tvorba     

 

webdesign 

 

grafiky

 

fotografie

 

fotografiky

 

kresby

 

sochy

 

výstavy

 

webzin

  

curriculum vitae 

kontakt  

 



© webdesign 2004 JITA

Šíření jakékoliv části tohoto webu jen s písemným svolením autora.