<IMG SRC="nonflash.gif" width=718 height=172 BORDER=0>
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autorka: JITA Splítková

ukázka článků publikovaných v letech 2003 až  2005 (v tištěných i Internetových periodikách)

Zajímavosti, HI -TECH, roboti...

Genetika

Medicína

Osobnosti

 

 

 

 

Zajímavosti, HI-TECH, roboti, genetika:

ukázky zde>>

ukázky z časopisu Click!

dále magazín - blog   www.futurologie.cz >>

 

 

Medicína:

Mozek věčně mladý?

Proč ženy nerozumí mužům a muži ženám?

Geny na mnoho způsobů.

Vysoké podpatky = afrodiziakum?


 

O osobnostech:

Protiklady potomka Antiky

Muži stvořili stroj a ženy mu daly duši.

Lidé na zemi, hvězdy na nebi...

 

 

Roboti a androidi - historie

zde>>

 

 

Zajímavosti, HI -TECH, roboti... genetika...

 


Každá doba má svůj papír.

Jak byste se asi zatvářili, kdybyste přišli do domácnosti, ve které by byla pouze jedna jediná kniha. Pomysleli byste si něco o barbarech. Jedna kniha na domácnost, popřípadě po jedné pro každého člena rodiny, se může stát skutečností a to díky elektronickému papíru. Tento e-papír bude, zrovna tak jako je normální papír svázaný v knize, v technickém zařízení "e-knize", do které se budou texty prostě načítat.

Technologie vedoucí k vytvoření e-papíru se poprvé objevila už v roce 1975 zásluhou Nicka Sheridona z výzkumného centra Xeroxu v Palo Altu (PARC). Sheridon svůj vynález patentoval pod názvem Gyricon a je to dodnes jedna ze dvou technologií ve výrobě e-papíru. Princip je vlastně velmi jednoduchý - arch je tvořen statisíci mikroskopickými trubičkami naplněnými olejem a velkým množstvím maličkých plastových kuliček (průměr mají menší než 100mikronu). Každá kulička je přesně na půl natřena černou a bílou barvou a je dipólově nabitá. Působením elektrického náboje na jednu nebo druhou stranu trubičky se vyvolá rotace přesně určených kuliček a tím dochází ke změně barvy jednotlivých bodů - a tak se na ploše vytváří obraz nebo text. Tento e-papír se v současnosti nazývá SmartPaper a vyrábí ho Gyricon Media.

Druhou technologií výroby e-papíru je "elektronický inkoust" - s ním přišel kolem roku 1993 Joseph Jacobson z MIT (Massachusetts Institute of Technology). Jeho technologie sice využívá řadu patentů Xeroxu, ale její princip je originální. Nejprve v mikrokapslích o průměru menším než lidský vlas naplněných modrým roztokem byly milióny pouze bílých pigmentových mikrokuliček. Nyní se používají dva barevné druhy bílá - černá, ale třeba i bílá - červená aj. v průhledném olejnatém roztoku. Kuličky se opět, jako u Gyriconu, působením elektrického náboje přemísťují z jedné strany mikrokapsle na druhou, čímž dochází ke změně barvy bodu. Tento druh e-papíru vyrábí firma E-Ink.

U e-papíru, narozdíl od ostatních zobrazovacích zařízení, je nutný přísun energie pouze pro změnu zobrazení, nikoliv pro udržení obrazu či textu. K řízení e-papíru, čili k ovládání změny barvy jednotlivých bodů na archu, se většinou používá aktivní matrice složená z tenkovrstvých polovodičových tranzistorů (thin-film transistors - TFT).

Praktické použití e-papíru je různé - Gyricon Media z něj vyrábí třeba informační tabule, Siemens organizér Epyrus, Fujitsu tenkovrstvé displeje, Seiko z něj vytvořilo displej náramkových hodinek, Citizen zase displej svého budíku...

Firma E-Ink společně s LG Philips LCD teď v listopadu představila další zdokonalený typ e-papíru, který lze použít jako monochromatický pružný displej. Má čtyři odstíny šedosti kontrast 10:1, rozlišení 800 ? 600 (SVGA) pixel. Matrici TFT (zde se přesněji jedná o thin-film transistor liquid crystal ) vytvořili na korozivzdorné kovové fólii vyvinuté Nippon Steel a vyráběné korporací Sumitomo. Fólie je velmi tenká - méně než 100mikrometů, hladká a vydrží i vysoké teploty při procesu výroby TFT. Celková síla tohoto e-papíru je 300mikrometrů. Využit bude například v e-knihách. Průmyslová výroba je naplánovaná na rok 2007.

Také už se objevuje barevný e-papír, je vyvíjen jak E-Ink tak i například i firmou Hitachi. Tato japonská firma se snaží vyniknout na trhu e-papíru jeho inovacemi - takže ho vybavila Wi-Fi adaptérem a baterií - to mu umožňuje autonomnost a dálkové obnovení dat. Baterie vydrží několik měsíců - délka závisí na časnosti změny obrazu a textu. Wi-Fi e-papír by mohl být ideální k vytvoření e-novin, i když zatím jeho síla i s baterií je 1cm, takže by se o nich mohlo mluvit jako o novinové destičce.

zdroje:

http://www.gyricon.com/

http://www.eink.com/index.html

http://www.lgphilips-lcd.com/homeContain/jsp/eng/pr/pr200_j_e.jsp

vyšlo v  LN 22.11.2005


Vajíčka, která nenasytí (JITA Splítková)

Znaveni prací, partnery, světem i technikou musíme čas od času odpočívat, být v klidu a na nic nemyslet. Co člověku může pomoci relaxovat? Kromě přírody jsou to různá zařízení vytvořená vědci a techniky. Jedním z nejnovějších je relaxační vajíčko.

V roce 1958 přišel dánský architekt a designér Arne Jacobsen (1902 - 1971) se svým odpočinkovým vajíčkem The Egg - jednalo se o pouhé otočné křeslo futuristických tvarů. Letos představila skotská firma Balmoral Group The Egg - relaxační kabinku ve tvaru vajíčka.

Jeho vynálezcem je David Craig, který se už 25 let zabývá, dalo by se říci, výzkumem správné relaxace a vajíčko je výsledkem těchto výzkumů.

Abyste se zbavili únavy či nervozity stačí prý v něm strávit pouhých 15 minut a únava zmizí. Ona relaxační čtvrthodinka probíhá v uzavřeném a tmavém prostoru. Pouze lůžko silně fialově fluoreskuje a nad ním září množství hvězd noční oblohy. Položíte se na ono svítící lůžko - jedná se vlastně o speciální masážní stroj, který pomáhá uvolňovat svaly celého těla. Mezitím co ležíte, jsou do vzduchu přidávány uklidňující aromatické látky a z reproduktorů zní relaxační hudba a vy se díváte na hvězdy... usnout prý nesmíte, to by pak relaxace neprobíhala jak má - čili neměla by vliv na všechny lidské smysly. Jenže, když je člověk unavený, tak spíše opravdu ve vajíčku usne. Co se potom stane, tvůrce neříká.

David Craig prohlašuje:"Věříme, že se náš produkt bude líbit hodně lidem." Počítá, že jeho relaxační přístroj bude požíván v lázních, v kosmetických salónech, ale i na letištích pro personál, v kancelářích…

Obrovité vejce z plastiku má rozměry 2,2?2,35 metrů, váží 350 kilo, ale jeho spotřeba energie je podle propagačních materiálů, jen o trochu větší než má obyčejná stolní lampa.

Jelikož je The Egg ve stádiu zkoušek, tak ještě není v prodeji a nebyla ani stanovena jeho cena.

Další vajíčko neslouží k odpočinku, ale vlastně i ono může přispět k pohodě - aspoň těch lidí, kteří si rádi téměř po minutách rozplánují den a časový harmonogram pak chtějí dodržet. Jedná se o časový plánovač. Zařízení vymysleli tři studenti Interaction Design Institute Ivrea - Jennifer Bove, Thomas Stovicek a Nicholas Zambetti. Vyrobili ho ve spolupráci s firmou Tecno. The Egg bylo představeno v dubnu na výstavě "Strangely Familiar Future", která byla součástí mezinárodního veletrhu nábytku Milan Furniture Fair 2005.

Do vajíčka zadáte pomocí počítače informace o svých setkáních a pracovní plán a ono vám následně signalizuje - například kolik vám zbývá času na obchodní schůzku. Tuto informaci přístrojek předává vizuálně - s ubývajícím časem postupně pohasíná. Když jste čas na schůzku již vyčerpali, zhasne docela. Takto si můžete hlídat čas do odjezdu vlaku, čas kdy musíte jít z domova do práce… prostě cokoli.

Pomocí tohoto zařízení můžete také zrušit nebo přesunout osobní či pracovní setkání, ovšem dotyčný musí mít ke svému počítači rovněž připojené vajíčko. Pokud tedy nestíháte a chcete se sejít o něco později, vajíčko převrátíte a zatřesete jím - tím se zvětší časový interval na indikátoru a druhý účastník schůzky zvětšenou intenzitou záře svého plánovače vidí, že se setkání odkládá na později. Co se děje se může informovat e-mailem nebo mobilem.

Zatím se jedná pouze o prototyp, jestli se bude průmyslově vyrábět není jisté.

Zdroje:

http://www.the-egg.co.uk/theEgg/default.aspx

http://news.scotsman.com/scitech.cfm?id=399552005

http://www.interaction-ivrea.it/en/news/press/photos/2005/strangelyfuture/index.asp

vyšlo v  LN 22.11.2005


Na kovu vše roste nejlíp (Vyšlo v časopise Třetí pól)

Konečně byla vytvořena matrice - mateřská půda pro pěstování lidských kmenových (zárodečných či embryonálních) buněk.

Tato matrice vznikla ve výzkumných laboratořích americké firmy Cytomatrix http://www.cytomatrix.com/. Jedná se o zcela nový způsob, jak napěstovat kmenové buňky vně těla člověka.

Vědci zjistili, že buňky se velice rychle množí v trojvrstvé uhlíko-kovové formě (uhlíkový je podklad a kovový je na něm nástřik), která se dříve používala v raketovém průmyslu. A přitom tento objev učinili náhodou, pouhým pohledem na zvětšenou strukturu této formy.

Koho a proč napadlo dát tuto formu pod mikroskop, jsem se nikde nedočetla, ale když už jednou pod tím mikroskopem byla, vědci na vlastní oči uviděli, že se struktura materiálu formy nápadně podobá něčemu, co důvěrně znají a to struktuře kostní dřeně. Vyzkoušeli tedy použít tento průmyslový materiál jako její implantát a s výsledkem byli spokojeni. Buňky opravdové kostní dřeně, ale i krve se v ní přímo bujaře množily.

"Na základě tohoto nás napadlo, že by tato matrice mohla být použita jako náhražka kostní dřeně při pěstování kmenových buněk vně těla člověka," řekl k tomuto objevu doktor Mark Pykett - jeden z vědeckých pracovníků firmy.

V současnosti je možno léčit sedmdesát nemocí implantací kmenových buněk tím pádem je po nich velká poptávka a toto rychlo pěstování vyřeší jak poptávku, tak i etiku. Zárodečné buňky se daly v přírodě získávat například z embryí (což byl někde onen etický kámen úrazu), ale také z pupečníkové krve. Narozdíl od jiných buněk (i dalších druhů kmenových) - embryonální kmenové buňky se jako jediné, mohou vyvinout do libovolné formy- čili jen jimi jde léčit nebo vytvořit jakýkoliv lidský orgán, tkáň i krvinky. Další druhy kmenových buněk obsahuje i kostní dřeň, mozek, krev nebo pokožka dospělých jedinců i naše tuková tkáň.

O tom, že kmenové buňky skutečně mohou vytvořit jakýkoliv orgán, svědčí výzkum japonských genetiků.

 

Vypěstujeme si nové tělo?

Japonští genetici oslavují úspěch, jako první na světě "vypěstovali" z kmenových (zárodečných) lidských embryonálních buněk vlásečnicové cévy, které nejsou jen nějakou tkání podobnou cévám, ale mají identickou strukturu skutečné lidské cévní tkáně i její vlastnosti.

Ono "vypěstovali" znamená, že kmenové buňky namnožili ve zkumavkách a stimulovali je směrem k růstu cévní tkáně.

Do této doby se vědcům dařilo jen těmito kmenovými buňkami regenerovat nervové buňky a svalové buňky - japonský tým svým pokusem dokázal platnost do této doby hypotetického tvrzení, že kmenové buňky skutečně budou moci "stvořit" celý nový orgán, protože jimi stvořená céva už je docela složitá "tělní součástka", i když ne přímo orgán, ale rozhodně to není jen buňka. Skládá ze dvou vrstev buněk - jedny tvoří vnitřní stranu cévních stěn a vyztužují vnější povrch cév, který je tvořen další vrstvou - svalovými buňkami.

Tento úspěch si připisuje kolektiv genetiků University Kyoto pod vedením profesora Kazuwa Nakao.

O totéž, čili o stimulaci kmenových buněk k vytvoření cév, se v roce 2002 pokoušeli výzkumníci MITu (Massachusets Institut of Technology www.mit.edu), ale nedosáhli až k vytvoření opravdové kapilární cévní tkáně. Jejich cévy sice byly způsobilé propouštět krev, ale měly jinou buněčnou strukturu- problém byl možná i v tom, že byly vypěstovány ne z lidských kmenových buněk, ale z embryonálních buněk myší (podle výzkumů má člověk k myši velice blízko a proto byly zvoleny právě myší zárodečné buňky).

Profesora Nakao a jeho tým teď čeká další fáze výzkumu. Budou testovat chování stvořených cév při srdečních záchvatech, při vysokém a nízkém tlaku a dalších srdečních a cévních nemocích. Tyto umělé i když vlastně přírodní cévy budou voperovávat myším trpícím kornatěním cév.

Doufejme, že takovéto výzkumy půjdou rychle kupředu a potvrdí se na sto procent, že nové tkáně skutečně půjdou vypěstovat a to přímo v těle pacienta a bez nějakých vedlejších příznaků (mohlo by nastat, že by nové tkáně nekontrolovatelně rostly a rostly a člověk by najednou měl desatery játra).

Zatím byly myším po mozkové mrtvici pokusně implantovány lidské kmenové buňky do krevního oběhu nebo přímo do mozku a bylo pozorováno podstatné zlepšení poškozené tkáně i funkce jejich mozků. Zárodečné buňky se mění na požadovaný orgán až v tělní tkáni tohoto poškozeného orgánu. Tkáň si je upraví podle své potřeby a vyspraví jimi své poškození. Proces takovéto " orgánové vysprávky" trvá u laboratorních zvířat od sedmi do čtrnácti dní. Nezní to jako pohádka? A to prý jdou vypěstovat i nové zuby!


Vzdejte se zeleného čaje ve prospěch svého počítače!

Ne, nebojte se, o své zelené popití se nebudete muset dělit s neživou mašinou potažmo s průmyslem. Spotřeba zeleného čaje pro takzvané high-tech jistě nikdy až tak drasticky nestoupne, že byste se museli rozhodovat, jestli se čaje napít, či ho věnovat na výrobu.

Výrobu… čeho výrobu? Zelený čaj je zdravý, chutný a léčivý (SARS, AIDS, rakovina) a průmyslově využitelný. To se bude sypat do počítačů? Budou se z něj snad lisovat jejich pláště? Když může mít auto karoserii z konopí, proč by nemohl mít počítač a i monitor i tiskárna tu svoji z čaje? :-)

Ne, nic takového, ale tři američtí vědci - Dr. Donald Zipperian (Pace Technologies, Tucson, Ariz.), Dr. John Lombardi (Principal Investigator, Ventana Research Company, Tucson, Ariz.) and Prof. Srini Raghavan (University of Arizona, Materials Science and Engineering Department, Tucson, Ariz.) - viz obr., navrhují používat zelený čaj na závěrečné leštění magnetických hlav pevných disků. Jedná se z hlediska dalšího použití těchto hard disků o vysoce důležitou pracovní operaci.

Zatím je tato koncová úprava velmi dlouhý a nákladný proces, při kterém se používají drahé chemikálie, které jsou ke všemu toxické.

Nyní se zdá, že je těmto jedovatým leštícím a brusným substancím, díky jejich nečekané čajové náhradě, odzvoněno. V souladu s výzkumem Johna Lombardi je pro konečné jemné broušení magnetických hlav pevných disků možné aplikovat brusnou směs na základě taninu - získávaného ze zeleného čaje.

Aby nová leštící substance byla skutečně po všech stránkách ekologicky neškodná, Lombardi spojil látky získané ze zeleného čaje s neškodnými syntetickými bílky a keramickým abrazivem. Tato brusná směs dovoluje provést závěrečné leštění magnetických hlav třikrát až čtyřikrát rychleji, než předchozí jedovaté chemikálie.

Vidíte, jaký zázrak pijete.

Zdroj:http://www.nsf.gov/od/lpa/newsroom/pr.cfm?ni=80.


Ďábelský jezdec - nejezdec

Skupina konstruktérů a vývojářů pod soutěžním názvem Blue Team z Robotic Infantry Inc. z Berkeley sestrojila stroj GhostRider, se kterým chtěla vyhrát v soutěži robotů DARPA Grand Challenge.Tato soutěž se jela 13.3.2004 (obrazová galerie: http://www.grandchallenge.org/gallery/).

Její - tedy podle "modrých", největší favorit, nebyl klasický jezdící robot, ale jejich GhostRider -samojezdící motocykl (Ovšem co je klasický robot? Robot je de facto každý automat a i výroba je plná klasických robotů, kteří nejezdí vůbec…).

Konstruktérům se jejich stroj jevil úplně ideální a věřili si, i když zatím je v historii robo- vozítek podle všeho prvním a jediným jednostopým samohybem - vždy zatím jezdily a jezdí bez řidičů čtyřkoláci. Trať vedla z Los Angeles do Las Vegas a soutěžící stroje ji měly zvládnout do deseti hodin.

A jak to pro samojezdící motorku dopadlo? Špatně. Odstoupila už ze startu. Nutno podotknout, že nebyla jediná. Vítězi se stali Red Team z Carnegie Mellon University s vozítkem Sandstorm - Hummer. http://www.redteamracing.org/. Ovšem i tento automobil-robot cíl zdaleka neviděl ujel 7.4 míle než zkolaboval. Ještě se neví kolik ujel auto-robot číslo 23, ten totiž hned po startu začal kroužit a kroužit…ne, už nekrouží, momentálně je v opravě.

Komu a k čemu posloužila tato jízda řidičů - duchů? Pořádala ji DARPA takže odpověď je jasná: Armádě a k jejím úkolům. Do roku 2015 má armáda od kongresu USA nařízeno, zajistit pohyb vozidel po území nepřítele bez posádky. Vojenská vozidla musí být ve válce navigována z bezpečné vzdálenosti. V tomto případě nějak nad těmi roboty-vojenskými auty nejsem nadšená - absolutní odlidštění, již tak nelidských válek může být katastrofální.

Celou startovní listinu i s výsledky a popisy jízdy závodníků najdete na: http://www.darpa.mil/grandchallenge/media_news.htm

A jednotlivá vozítka podle pořadí můžete vidět na tomto blogu:

http://www.lostfocus.de/archives/2004/03/13/darpa-grand-challenge/


Nano-bunda.

Sen všech ševců dávných dob i současnosti dostává jasné kontury. Oblečení jedné velikosti pro tlusté i tenké pro malé i velké je skutečností. Opravdu bude stačit ušít třeba bundu jen v jedné velikosti a bude absolutně každému. Zatím laboratoře NanoSonic vypracovaly prototyp takového oblečení budoucnosti a na jeho výrobu použily nanotechnologie.

Látka ze které je oděv zhotoven je materiál nazývaný "kovová pryž" - čili jak název značí - bunda se prostě na nositeli stahuje a natahuje podle jeho velikosti, nemá jedinou danou formu.

Zatím se na takovéto ošacení moc netěšte, nejdříve se bude využívat ve vojenství - nano-bundy budou patřit do výbavy vojenských pilotů a potom další využití najdou ve zdravotnictví.

Jenže určitě civilní poptávka po takové látce na šaty bude velmi silná a vojáci se budou muset svého privilegia nano-oblečků vzdát. Představte si, že i šaty paní na fotce se v budoucnu vejdou do onoho známého lískového oříšku. Tímto je vlastně vyřešena i záhada Popelčiných šatů - byly to nano-šaty z "kovové pryže" :-).

Rovněž odpadne problém s koupí šatů, které vám nepadnou a obleček s vámi bude hubnout a tloustnout a zlevní se dětské oblečení - prostě kabátek poroste s děckem.

 

 


Rok 2003


Kozy dojící pavučiny


Genoví inženýři a chemici prohlašují, že je jen otázkou času, kdy se podaří uměle vyrobit nefalšované pavoučí vlákno. Co si z něj pak utkáme, to prý už bude naše věc. A možná, že skutečně za krátkou dobu se budou průmyslově tkát materiály z pavoučích vláken. Poslední pokusy jsou totiž velice nadějné.

Genetickým pokusům předcházel složitý výzkum.V roce 1994 skupina amerických vědců z Cornell's Center for Advanced Technology zjistila následující:

vlákno pavučiny je z keratinu, v němž jsou především zbytky aminokyseliny alaninu spojeny do delších úseků, které mají charakteristickou prostorovou stavbu známou jako skládaný list. V něm jsou řetězce orientovány navzájem rovnoběžně, takže je to velmi uspořádaná struktura, a právě tyto úseky dodávají vláknu jeho pevnost. Další části řetězce, kde se vyskytují nejrůznější aminokyseliny, jsou naopak velmi málo orientované, takže vytvářejí amorfní matrici, v níž jsou uloženy uspořádané části. Tato amorfní struktura naopak dodává vláknu jeho ohebnost.

Na univerzitě v New Hampshire při výzkumech zejména sítí křižáků Nephila clavipes zjistili:

Sušina 34 sítí vážila dohromady 23,6 miligramu, na jednu síť tedy připadly 694 mikrogramy. Z celkové hmotnosti tvořilo 51 procent frakci ve vodě rozpustnou a 49 procent tvořil ve vodě nerozpustný fibroin. Složka ve vodě rozpustná, na niž byla studie zaměřena, měla pH 4,9 a obsahovala K+ (1,8 %), Na+ (0,5 %), anorganické fosfáty a téměř 21 procent GABA (kyselina gama-aminomáselná).

Toto byl první krok k možnosti vyrábět pavoučí vlákna uměle. Potom následoval nápad.

Roztok, který tvoří pavouci ve svých žlázách a vylučují snovacími bradavkami jako tekutinu na vzduchu tuhne a mění se na materiál nerozpustný ve vodě. Shodné polymery vyráběné průmyslově k tomu skoro vždy potřebují vysokou teplota nebo přítomnost silných kyselin. Jak to? Přemýšleli vědci a ten nápad byl, obrátit se ke genovému inženýrství. Identifikovat a popsat ten úsek DNA pavouka, který kóduje právě posloupnost aminokyselin daného typu keratinu, který má tyto vlastnosti (tzv. “síťový protein”). Nakonec to dokázaly dvě laboratoře v USA. Získanou, mírně modifikovanou pavoučí DNA, se podařilo vpravit do bakterie Eschrichia coli. Dosáhlo se toho, že bakterie produkuje bílkovinné fragmenty, ve většině detailů totožné s odpovídajícími úseky keratinu pavoučího vlákna. Ovšem ke zdárnému výsledku tento výzkum nevedl. Molekuly této bakteriemi produkované látky, se okamžitě shlukovaly v beztvaré a nepoužitelné chuchvalce, z nichž získat vlákno, není možné.

V jiných laboratořích byli úspěšnější. Jedná se o kanadskou firmu Nexia Biotechnologies ve Vaudreuil Dorion (Québec) a Materials Science Team U.S. Army. Geny pro tvorbu pavoučích vláken izolovaly z druhu Araneus diadematus (křižák) a Nephila clavipes a trensgenním zvířátkem, kterému je předali a které bude produkovat pavoučí hedvábí je koza (přesněji trpasličí koza západoafrická, který byla nejvhodnější). Jak bude koza snovat vlákna? Postup je následující: Ony izolované pavoučí geny se nejdříve získávají z pavoučího prášku - pavouci se zmrazí v tekutém dusíku a následně rozemelou, z prášku se vyextrahuje DNA. Správné geny pro tvorbu nezaměnitelných pavoučích vláken vědci přenesou do vajíček koz, která v laboratoři uměle oplodní. Po narození kůzlat z těchto vajíček mají všechny “pavučinový gen” v každé své buňce (transgenní zvířata), ale pouze samice budou v mléku produkovat i látku totožnou s pavoučím hedvábím. Toto je zajištěno tím, že DNA se ještě modifikuje přidáním "genetického spínače", který aktivuje gen pouze tehdy, je-li přítomen v mléčné žláze.

Konečně se dostáváme k výrobě “pravých” umělých pavoučích vláken. Mléko se nejprve odstředí (aby se zbavilo tuku), potom se k mléku přidá sůl ( z důvodu vysrážení proteinů pavoučího hedvábí). Ke dnu klesnou vysrážené proteiny. Směs se opět odstředí, mléko se scedí a k sedimentu se přidá voda. V dalším kroku se sediment rozpustí ve vodě a vznikne zlatavá emulze – to je onen pavučinový koncentrát, který je skoro totožný s tím, co má ve své žláze pavoučice.

Nyní se může začít “tkát” vlákno. Pavučinový koncentrát se vystřikuje pod tlakem tryskou. Odpařováním vody ze stříkaného koncentrátu, vzniká vlákno. Za hodinu se ho vytvoří asi sto metrů. Potom se průhledné a lesklé vlákno navíjí na cívku a zároveň se napíná na krajní mez pevnosti (tak to dělá i pavouk při snování sítě). Tím se vlákno nejen prodlužuje, ale současně se zvyšuje i jeho pevnost. Nejobtížnější přitom je vyrobit vlákno tak, aby bylo po celé délce stejnoměrně silné. Vzniklé vlákno bylo nazvané BioSteel ( bioocel). Jádro vlákna je z domén bohatých na alanin (zajišťuje pevnost) a domén bohatých na glycin (zajišťuje pružnost). Protože je však tvořeno jen jediným druhem bílkoviny, pevnost pavučiny zatím nemá. Mechanické vlastnosti pavučinových vláken totiž určuje především jejich struktura a chemické složení. A proč se vlastně tak člověk snaží napodobit pavouka, copak nám nestačí na oděvy vlákna, která jsou k dispozici? Ono se zde jedná o něco jiného než o oděvnictví – už název bioocel napovídá, co tato tenká vlákýnka dokáží – jsou pevná jako ocel.

Takové vlákno by bylo doslova požehnáním pro výrobce neprůstřelných vest, ale nejen pro ně. Mohlo by složit jako chirurgický šicí materiál, tkala by se z něj pevná obinadla, prý i umělá kůže a i těžařský průmysl by pro ně našel využití, splétaly by se z nich kabely pro těžní věže.

Tým amerických vědců vedený J. M. Goslinem zkoumal pevnost a pružnost rámového vlákna sítě křižáka Araneus sericatus a zároveň se tímto problémem zabýval i zoolog Fritz Vollrath na dánské univerzitě v Aarhusu. Ten k pokusům použil zahradního pavouka Araneus diadematus.

A závěr jejich testů? Na hmotnostní jednotku jsou pevnější než ocel a jsou srovnatelná se superpevným polymerovým materiálem kevlar a ten je známý jako nejpevnější a nejohebnější vlákno, které člověk vytvořil a má zatím k dispozici.

Takovéto vlastnosti zařadily pavoučí vlákna na první místo mezi biologickými materiály.

A pak se řekne, je jak pavučinka.

(hlavní pramen New Scientist a řada internetových zdrojů)


"Mozek" už bude mít opravdu kdeco.

Mozek v uvozovkách je počítač a programy, které vykonávají určité funkce. Takovýmto "mozkem" už v blízké budoucnosti budou vybaveny opravdu kdejaké přístroje, stroje a i hračky.

Další technickou věcičkou, která dostane svůj počítač se speciálním softwarem, jsou hlídací bezpečnostní videokamery.

Pouze ke kameře přidaný počítač by byl v tomto případě k ničemu, ale pracovníci Rochesterské university vytvořili program, který z normálních bezpečnostních videokamer učiní inteligentní videokamery - psa, který oko nezamhouří.

Program umí analyzovat jakoukoliv sebemenší změnu v obraze, který nastavená kamera neustále snímá. Neujdou mu změny mínusové - čili odebrání nějaké věci (například hrnek ze stolu, papír z tiskárny…) ani plusové - donesení nové věci (nebo příchod dalšího člověka) do místnosti, laboratoře, učebny, nádraží… dokonce zaznamená, že někdo místností proběhl i mimo zorný úhel kamery.

Tento program byl autory neustále zdokonalován. Komenský říkal: "Škola hrou", programátoři si také rádi hrají, takže ke zdokonalování docházelo během hry. Soutěžily mezi sebou dvě skupiny studentů a hra byla následující: každá skupina měla svůj stůl a na něm rozmístěné určité předměty a právě tyto věci se jedna skupina snažila ukrást ze stolu soupeřů tak, aby to inteligentní kamera prostě nezaznamenala. Když se někomu podařilo nějaký předmět vzít a kamera zmizení nehlásila, autoři programu okamžitě začali pracovat na jeho zdokonalení. Dnes je prý skoro nemožné takto softwarově vybavenou videokameru oblafnout.

O tento program projevily zájem americké firmy vyrábějící zabezpečovací zařízení. V současné době plné strachu z terorismu to bude dobrý pomocník.

Prameny:

http://www.rochester.edu/
http://www.rochester.edu/news/show.php?id=1698


 


Anděl mezi sekretářkami.

Jste podnikatel a potřebujete krásnou sekretářku, ale máte žárlivou manželku? Nebo jste majitelkou hotelu a chcete do recepce posadit super kočku, ale bojíte se, že vám svede manžela? Mám pro vás řešení - sexy hlavička, velké plné rty, krásné, upřímné oči… slečna Inkha…

Podívejte se na obrázek:

sophia.jpg (15368 bytes)

Ne to není ona - to je přeci Sophia Lorenová.

inkha1.jpg (22709 bytes)

Ano toto je ona! Nějaké námitky?

Nelíbí se vám? To snad ne! Je to chytrá hlava a tatínkové Matthew Walker a Peter S. Longyear's jsou na ni hrdí. Jmenuje se Inkha (Interactive neurotic King's head assembly) http://www.inkha.net/ a jejími službami nepohrdla ani královská střední škola v Londýně. Zde informuje návštěvníky o tom, co se kde nachází a kdo se kde nachází. Může vykonávat i jiné sekretářské služby - nechávat vzkazy, řekne vám jaké je počasí, jaké jsou módní trendy… prostě co do ní dáte, jen to kafe vám neuvaří, je jen hlava. Jen hlava? Může se kroutit a naklánět šíjí, dokonce předvádět očima a rty mimické kreace.

Ovládá se pomocí devíti servo motorků, které jsou kontrolované z notebooku a jako správný robotinkha3.jpg (19285 bytes) má v sobě telekamery, infračervené senzory a další kontrolní a senzorická čidla…

Když k Inkhace přijdete pěkně v klidu, zaregistruje vás, důvěrně předkloní hlavu a zapřede rozhovor. Ovšem pokud k ní vtrhnete, mácháte rukama a děláte prudké pohyby, vyděsí se a honem se od vás odvrátí a neřekne vám vůbec nic. Je to citlivka.

Tato hlava je taktní a odpustí některým lidem kousavé poznámky, když si všimne, že jsou oblečeni ve smutečním. A když se jí zdá, že už hodně pracovala a je unavená, tak každého, kdo jde kolem, žádá o hrnek kafe - prostě sekretářka na baterky.

Program této hlavy je napsán ve Visual Basicu a pracuje pod normálními (je na místě toto slovo, když se jedná o wokna?) Windows XP. Pokud ji zatoužíte mít, musíte si pořídit počítač s 256Mb procesorem, jedním sériovým portem a jedním USB portem a samozřejmě všemi hardwarovými nutnostmi k tomu, aby s vámi mluvila. Cenu se mi nepodařilo zjistit, ale jen specielní kamery v očích stojí 750 dolarů a latexové očičko 50 dolarů (kdyby měla zuby tak ty vyjdou tak na stovku).

inkha2.jpg (26602 bytes)

mozek.jpg (25668 bytes)její mozkovna

A pokud se vám zdá tak nějak , i přes svojí citlivou duši, ordinérního zjevu, tak by tu byla další hlava -kraskahlava.jpg (10482 bytes) zatím je asi pořád ve vývoji, ale jak je něžná, ty ušlechtilé lícní tvary, něžné rty a oči… modré.
Jejím tatínkem je David Hanson z University of Texas v Dallasu http://www.portfolios.com/profile.wga?MyUrl=humanoidvisage


 

 

 

 

 

K androidům:

V současné době (k 11. 8. 2003) běží na světě 64 hlavních projektů zaměřených na vývoj androidů

31 projektů je v Japonsku

9 v USA

5 v Koreji

4 v Německu

3 v Číně

3 v Anglii

2 ve Švédsku

1 v Rusku

1 v Austrálii

1 v Thajsku

1 v Singapuru

1 v Bulharsku

1 v Itálii a firatelloid.jpg (11731 bytes)

1 dokonce v Iránu

(jak si to muslimové srovnají s koránem a Alláhem - ten přeci zakazuje zpodobňování lidí :-). Ten jejich android se jmenuje Firatelloid (First Iranian Intelligent Humanoid) a "člověkem moc není. Jeho tvůrce je Mohamad Shayganfar a jeho pomocník Benjamin Fonooni oba dva z Azad University of Arak. http://iau-arak.ac.ir/

 

 

 

 

A jejich univerzitní kolega Hossein Mobahi stvořil tuto hlavu.

mobari.jpg (19679 bytes)

 


Keys šperky aneb nic nevyhazujte

Je to už několik let, co si jeden můj spolužák z gymplu, jako ozdobu pověsil na krk utržené splachovadlo od záchodu (takovou tu porcelánovou kuželku na kovovém řetízku, která patřila k nádržkám splachovadla, které ovšem nebylo za mísou, ale vysoko nad ní - to jen pro upřesnění, cože to dotyčný měl kol své šíje).

model.jpg (10367 bytes)Na ten masivní řetízek - spíše řetěz, si pak ještě zavěsil kus salámu, který postupně okusoval, až mu tam zbyla jen slupka z patky salámu a tu si na svém přívěsku už nechal i se salámem, který se mu nepodařilo vykousat - byl to salám trvanlivý - naštěstí.

S tímto šperkem pak chodil asi čtrnáct dní, pak ho přestal bavit a vyrobil si jiný, ale ten už nebyl tak originální.

Tato vzpomínka bylo první, co můj mozek napadlo, když jsem se dostala na stránku šperků vyrobených z tlačítek klávesnice od počítače. http://www.notwithoutmyhandbag.com/keys.html . Píše se tady, že zákazníci si nejvíce žádají šperky z tlačítek ENTER a CTRL - zajímavé - "fascinující", řekl by Spok z hvězdné lodi Enterprise.

Tvůrce těchto artefaktů se chová stejně jako ten můj spolužák - ze zbytků bývalých užitečných věcí, které se staly pouhým odpadkem, stvoří věc novou a to dokonce ozdobnou.

Musím přiznat, že klávesnicové šperky se mi zdají jako módní doplněk přijatelnější, než splachovadlo, ale zalíbení v nich rovněž nenalézám ( i když za devět dolarů - jak se říká nekupte to). Já do klávesnice nejraději ťukám a žádné z tlačítek nepreferuji. :-)

display.jpg (12291 bytes)


Kterak přepravovat lidskou tělesnou schránku

embrio.jpeg (6706 bytes)EMBRIO/2025 - motorkáři, tak toto vás čeká za několik let! Na obrázku je zatím hypotetický motocykl budoucnosti. Embrio je dítkem designérské skupiny firmy Bombardier a pro své tatínky a maminky získalo zlatou cenu - IDEA 2003 (Industrial Design Excellence Awards).
A jak se na takovém stroji bude jezdit? Po startu se malá přední kolečka hezky zvednou a jezdec se cestami bude řítit pouze na onom zadním kole. Motocykl se v takové poloze udrží jen díky setrvačníku a cenzorům a prý k tomu, aby jezdec předváděl elegantní jednokolovou jízdu, bude ještě potřeba nějaký vynález, ale s tím si designeři nelámou hlavu - to už bude na technických vývojářích.
Tak si zapamatujte tuto motorku a schválně si tipněte, jestli opravdu v avizovaném roce 2025 ji uvidíme svištět třeba v Praze. A možná dříve, když se technici a vědci budou snažit.

 

Jsou lidi, kteří by na motorku nesedli ani za nic, tak pro ty tady je návrh specielního kolakolo.jpeg (7603 bytes) (drawthrough.com). Je to přímo Hollywoodský kousek - jeho tvůrci jsou totiž pánové Scott Robertson a Neville Page. Pokud by někdo nevěděl jak jsou tito dva s onou výrobnou filmů spojeni, tak oni dva jsou tvůrci auta hodného Batmana a jejich různé mašiny, mechanismy a efekty dělají zajímavé a dívatelné filmy jako Minority Report, Spider-Man, Armageddon…

vlak.jpeg (18945 bytes)A kdo nechce jet na motorce ani na kole, ať jede vlakem. Nejlepší k jízdě bude MLX01-901 - je to nejrychlejší vlak na světě a na rozdíl od Embria a kola z Hollywoodu už skutečně  jezdí. Jen je tu trochu zádrhel - ten vlak jezdí po japonských magnetických drahách, ovšem je to jízda! Nedávno dosáhl rychlosti 560km/h. Při této zkoušce, co z něj jde vyždímat, byl vláček magneťáček řízen dálkově a ve vozech bylo jen 13 statečných. Vlak jel a dojel výborně a japonští konstruktéři se dali slyšet, že takovéto vlaky mohou jet i přes 580km/h.

magnet.jpeg (24619 bytes)


Máte svoji sex-bombu?

Ano, jen a jen svoji a dokonce i sebou stvořenou? Pokud ano, neváhejte a přihlaste ji do soutěže Královna krásy, jelikož jsou to vámi stvořené krasavice - je nutno dodat VIRTUÁLNÍ.

Digitální, čili umělé, virtuální dívčiny se od 10. listopadu 2003 mohou    prostřednictvím svých stvořitelů divky2.gif (11731 bytes) přihlásit do skutečné soutěže o tu nejkrásnější. Kdo to vymyslel? Ital Franz Cerami  a všechny podrobnosti i s daty kdy a kam svá děvčata posílat najdete zde: http://www.missdigitalworld.com/theproject.html    Že to bude opravdu seriózní soutěž svědčí i počet kol, kterými krasavice jedny virtuální, budou procházet a výsledky se dozvíme až za rok - přesněji 30. Listopadu 2004.

Podle organizátora Ceramiho ta, která vyhraje bude představovat vlastně ideální ženu současnosti. Má pravdu, budou to skutečné královny krásy, protože jsou vytvářeny s ohledem na vkus tvůrců (ale i tvůrkyně vytváří figurky 3D žen a nehledejte za tím sex, ale jen umění) a jsou tak projekcí snů do digitálního světa. Ideální 3D kráska, kterou (spíše jejímiž proporcemi a vizualizací tváře) se autor nejvíce strefí do snů dalších - čili vítězka, nebude ukrácena o některé hmotné požitky skutečných královen - dostane hlavní role ve videohrách, počítačem animovaných filmech a v reklamě. Kterápak to asi bude?

zknihy.jpg (32692 bytes)

knihadig.jpg (17829 bytes)Nakladatelství Taschen vydalo krásnou publikaci, ve které představují tvorbu stovky autorů virtuálních dívek (před vydáním knihy všichni své krásky prezentovali v Londýně na výstavě). Zdá se, že ideálem pro 21.století jsou dlouhé nohy.

Takto viděl ideální ženu Norman Lindsay v roce 1919 a 1937 - žádné anoretičky.

akt.jpg (24264 bytes)    aloha.jpg (14154 bytes)

Toto je ideál krásy rokoka. Společnost 15. století viděla ženu, očima malířů, opět jinak ...

rokoko.jpg (12122 bytes)                renesance.jpg (8362 bytes)

....a to jsme u ideálů západní kultury, Indie vidí ženu jako tančící tvary.indie.jpg (10003 bytes)


V Anglii zakázali reklamu nejrychlejších i nejvýkonnějších počítačů

Nový reklamní šot společnosti Apple na jejich nejnovější počítač Apple G5 byl zakázán. Stát se to u nás, to by bylo křiku o útisku podnikání, ale v Anglii je ticho a i Apple musí mlčet. Proč? Reklamní klip zakázala nestranná a prý opravdu neúplatná Nezávislá televizní komise Velké Británie na základě faktů. Jakých? V klipu se totiž o jinak určitě dobrém Applu G5 hovoří jako o nejrychlejším a nejvýkonnějším počítači na světě - což je podle členů komise nepotvrzená informace - čili zavádějící, čili klamavá reklama a klip byl odmítnut a na britských TV kanálech zakázán vysílat. Je to fěr, protože Apple nemůže dokázat, že jejich G5 je nejrychlejší a nejvýkonnější na celém světě - možná ve své kategorii, ale na světě ne - od toho jsou superpočítače, což G5 není.
Například v americké jaderné laboratoři Lawrence Livermora pracuje jeden takový superpočítač. Má jeho označení je ASCI White, vyrobila ho firma IBM, obsahuje 8192 procesorů a jeho výkon je úctyhodný 12.3 biliónů matematických operací za sekundu. Tedy tvůrci reklamy G5 to skutečně přepískli, protože tento superpočítač má cca 20 000 krát větší výkon (a to už jsou na světě i výkonější, jeden je v Japonsku a za necelé dva roky by měl být dohotoven ještě 80x silnější počítač než ASCI White, už má jméno - Blue Gene, tzv. petaflopový počítač - peta je přípona pro číslo s 15 nulami.) ASCI White stál 110 milionů dolarů a jeho úkolem je třeba simulovat podzemní jaderné výbuchy v 3D.
Ovšem ASCI White si do pokojíčku nedáte - jeho skříně zabírají místnost o velikosti dvou basketbalových hřišť, váží 106 tun a spotřebují energie jako 10.000 průměrných domů (samotné chlazení a klimatizace potřebuje 3 MW příkonu).


Nečekán, nezván a přeci vám přijde - SPAM

Spam prý je, mnohem nebezpečnější než počítačové viry a hackeři. Možná se toto tvrzení někomu bude zdát nadnesené, ale čísla značící ztráty hovoří jasně. Činností spamerů vznikly v celosvětovém měřítku v říjnu 2003 škody za 10,4 miliard dolarů. Je to mnohem více než škody, které vznikly viry - ty se odhadují na 8,5 miliard dolarů a hackeři jsou úplní jelimani, ti mají na svém kontě škody za "pouhou" 1 miliardu dolarů. Tyto čísla na základě svých údajů odhadla společnost mi2g.

Spameři - zrovna tak jako sportovci mají své stupně vítězů. Takže za říjen vyhráli spameři z USA, druzí byli Rusové a pak Ukrajinci a Číňané (ve světovém měřítku).

Podle zjištění společnosti Brightmail's Probe Network v říjnu 2003 -

14,2% spamů tvořily dopisy sestavené podfukáři, zlodějíčky, kteří parazitují na důvěřivosti lidí a prostřednicvím svých seriózně se tvářících e-mailů chtějí "oškubat kavky" (jistě vám také přišel dopis z Nigérie, Indie, či jiné exotické i neexotické země a tam vám za poplatek či investici dotyční slibovali zlaté hory, či perfektní, pro vás samozřejmě moc výhodný, obchod). Množství spamu rozesílaných podvodníky nabírá neobyčejných obrátek, ve srovnání s zářím jejich počet vzrostl o 40%

14,5% byla pornografie

21% nabídky zboží

16% nabídky finančních služeb… a o zbylá procenta se podělily další reklamní a otravné mejlíky.

Podle Washington ProFile

Ještě malá poznámka:

Otec Internetu, jakožto člověk, který věděl k čemu má jeho dítko sloužit a co není fér k jeho nešvaru - cerf3.jpg (10884 bytes) spamu:
"Spamming je zneužitím elektronické pošty a síťových news na Internetu. Může vážným způsobem narušit provoz veřejných služeb, nemluvě již o efektu, jaký může spamming mít na systém elektronické pošty kteréhokoli jednotlivce. .... Provozovatelé spammingu ve skutečnosti odnímají významné zdroje uživatelům a provozovatelům služeb, aniž by k tomu měli jejich souhlas, a bez jakékoli kompenzace."
Tímto "otcem" je označovaný (samozřejmě nebyl to jen on, kdo stál u jeho zrodu, ale on se nejvíc zasloužil) Vint G. Cerf (starší viceprezident, MCI).

Cerf je pokládaný za jednu z nejvyšších osobností a autorit v Internetu. Právě on stál počátkem sedmdesátých let u zrodu protokolů TCP/IP, na kterých celý Internet funguje. Cerfovi se podařilo skoro nemožné - přesvědčil státní administrativy USA, aby v začátcích výlučně akademický Internet byl otevřen i pro komerční účely a pro veřejnost. Po založení společnosti ISOC byl několik let jejím prezidentem.

O dnešním Netu Vint Cerf mimo jiné říká :
“V dnešní době již Internet není jen technologií. Je něčím, co vyvolává celou řadu závažných strategických a politických otázek. No a těmto otázkám budeme muset věnovat pozornost, a budeme také muset náležitě docenit složitost hledání strategických řešení”.

Jako člověk velké inteligence vidí i dál:
“Je čas začít uvažovat o překročení hranic naší Země, již probíhají přípravné práce na planetárním Internetu”. (Jde o projekt řešení v rámci slavné Jet Propulsion Laboratory patřící NASA)
http://www.ibiblio.org/pioneers/
http://ox.compsoc.net/~swhite/hist ory/history.html#internet
http://archiv.czech.net/anovinky/ai807271.php3


 

nejnovější vědecko-populární  články ZDE >>

 

 


 

 

Ukázky článků publikovaných v letech 2003 až 2004 (v tištěných i Internetových periodikách)

Vědecko-populární články

Společenská tématika

Fejetony

Politické komentáře (z let 2000-2004 psané pro Inoviny Neviditelný pes )

 

Další literární tvorba

Povídky

Romány a knihy

Básně

 

 

 

      literární tvorba     

 

webdesign 

 

grafiky

 

fotografie

 

fotografiky

 

kresby

 

sochy

 

výstavy

 

webzin

  

curriculum vitae 

kontakt  

 



© webdesign 2004 JITA

Šíření jakékoliv části tohoto webu jen s písemným svolením autora.

 




TOPlist